(Pozor, obsahuje spoiler!)

„Jó, tu jsem četla, no na koncu jsem řvala tě povim.“
Tohle mi řekla moje ségra, kterou jen tak něco nerozbulí (pokud s ní zrovna necloumají těhotenské hormony).
Takže prvotinu od Jojo Moyes jsem koupila, strčila do knihovny a její četbu oddalovala co to šlo. Zkrátka jsem neměla náladu na bulící příběh, i když jsem odevšad slýchávala, jak krásná je to kniha.
Ne, prostě chcu happyendy a šmitec.

Jenže pak mi najednou na Facebooku vyskočil trailer na filmové zpracování knihy.
No do prkvančic…
Tak teď už si to budu muset přečíst, protože film budu chtět vidět, že jo.
Navíc se ta Moyes nějak rozfrcla, a kam jsem se koukla, na Instagram všemožných bookloverů, všude samá Jojo.
No nic. Nachystala jsem si sváču, balení kapesníků a vrhla se na to.

Taky jsem řvala. Dokonce jsem se tak zajíkala, že mě na konci musel přítel utěšovat. (Sice se u teho objímání třásl smíchy, když mě viděl, ale budiž mu odpuštěno. )

Takže, nejdřív takový ten obecný výcuc o knize:
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louisa měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Lou. Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Jedna věc se Jojo nedá upřít, má fakt dobrý smysl pro humor. Louisa s Willem se navzájem špičkovali tak milým a hubatým způsobem, že jsem se musela docela často smát. Blbý naopak je, že se tak nějak všeobecně ví, že je to doják. Z toho vyplývá, že kniha nekončí tak, jak bychom si my, milovnice bílých plotů a rodinných idylek, přály.
No a to blbý je právě to, že téměř od začátku víte, co se stane. To mě trošku štvalo.
A taky mě štvala Louisina sestra Katrina. Tu jsem měla několikrát chuť proliskat, i přes pár světlých okamžiků.

Kniha se četla sama. Jakmile přelouskáte první kapitolu, tak pak už je to kvapík. Příběh je to krásný a donutil mě zamyslet se nad tím, jak bych se zachovala ve Willově případě. A upřímně, nevím. Nikdo nevíme, jak se zachováme v konkrétní krizové situaci, dokud skutečně nenastane. I když pevně doufám, že ani moji nejmilejší ani já nebudeme muset nikdy cokoliv podobného řešit.

A pokud knihu ještě nemáte, neváhejte a kupte si ji zde.

Hodnocení: 8/10

PS: Do kina na to nejdu. Nechcu rušit ostatní diváky svým sloním smrkáním, ani ukazovat, jaký su bulánek. Počkám si, až to bude ke zhlédnutí doma a budu soplit svému milému do rukávu. 😜

Název: Než jsem tě poznala
Autor/ka: Jojo Moyes
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 408