Když jsem nedávno poznala svoji novou kamarádku, řekla mi:
„Jasně, ty jsi ta Mirka, co pořád brečí.“
Páni. Jako bych dostala facku.
Takovou tu, kterou vrazíte někomu, kdo plácá nesmysly nebo se chová jako blbec.
Aby se probral.
A přesně takhle jsem se probrala aji já.

Už mě popisovali mnoha různými způsoby.
Ta z Moravy.
Ta, co má kočku a psa. Atd.
Ale „ta, co furt brečí“, to ještě nikdy nikdo neřekl nahlas. Přestože to je pravda.

Tenhle popis mě přiměl zamyslet se nad dvěma věcma:
1) Moc brečím před druhýma lidma.
2) Rozumoví lidé to mají na světě snazší.

Ve spoustě chytrých knihách se píše, že citliví lidé mají lepší život.
Poslední dobou o tom dost pochybuju.
Možná, že v této statistice nejsou zahrnutí přecitlivělí lidé, které dostane kdejaká blbost (např. já) nebo absolutní emoční tutani (např. Sheldon Cooper z Big Bang Theory).

Odborníci tvrdí, že citliví lidé:
– jsou empatičtí
– lépe si hledají a udržují přátele
– chápou problémy druhých
– snáz vycítí potřeby svého partnera nebo partnerky

To je všecko pravda.
Ale já v tom vidím spoustu nevýhod:
– když jsou empatičtí a vnímají starosti svých blízkých, trápí je to taky, zvlášť pokud jim nemůžou nijak pomoct
– přátele si možná hledají snáz, ale zase si víc natlučou, když někomu slepě důvěřují
– valí na své přátele své opakující se problémy, až už to začne být nuda a vopruz
– pochopí přání a problémy partnera, ale hůř snáší, pokud to ten druhý nemá taky tak

Rozumoví lidé se ze všeho rychleji oklepou.
Jdou prostě dál.
Občas si ani neuvědomují, jakou za sebou nechali spoušť.
A nijak je to netrápí, protože prostě opravdu neví.
Když je někdo zklame, buď ho odstřihnou nebo mu dají po tlamě a jede se dál.
V životě vybírají vždy to praktičtější řešení.
Pokud problém nemá řešení, přestanou ho řešit.
Když jim partner nebo partnerka na dotaz „co se děje“ odpoví „nic“, znamená to nic.

Někteří z vás by mi jistě řekli, že je lepší být ten citlivý člověk.
Protože se víc radují z maličkostí.
Protože je víc těší dávat než brát.
Protože umí lépe naslouchat.
A tak dál.

No jo! JENŽE – to by řekli právě ti citliví lidé.
Ti rozumoví jsou přesvědčení, že se taky radují z maličkostí.
Jsou přesvědčení, že dávají vše, co je potřeba.
Jsou přesvědčení, že dokážou naslouchat.
Neuvědomují si a nikdy si uvědomovat nebudou, že ledacos by mohlo být jiné a třeba i hezčí, protože pro ně to už takhle dobré je.

Nebylo by to na světě snazší, kdybychom byli emočními tutany?
Nebo je to jen o tom, jak k problémům přistupujeme?
Opravdu mají citliví lidé hezčí život, přestože rozumovým lidem přijde jejich život skvělý tak, jak je?
Dokážou citliví lidé ve svých myšlenkách potlačit neřešitelné?
Dokážou i citliví lidé z ničeho nic přepnout a jít dál?

M.